Z Nového Bydžova k usním ze stejných koželužen jako má Louis Vuitton: Rozhovor s panem Rindem z Prokuri

Když v Česku sháníte kvalitní třísločiněnou kůži na brašnařinu, dřív nebo později narazíte na pan Štěpána Rinda a jeho rodinnou firmu Prokuri s.r.o. Pro nás je to dlouholetý partner, se kterým spolupracujeme už od covidového roku 2020. 

Odebíráme u něj prakticky všechny kůže, mimo jiné i vaši nejoblíbenější useň Buttero z legendární italské koželužny Walpier, o které jsem nedávno tady na našem blogu psal samostatný článek.

Pan Rind jede hlavně v offlinu a vzhledem k tomu, že musí denně přeházet, zabalit a poslat stovky kilogramů nebo spíš jednotky tun kůží, tak na internetu se toho o něm moc nedozvíte. Přišlo mi, že je to škoda, protože ve svém oboru má rozhodně co říct. 

A tak jsme při poslední přejímce kůží u něj v Jaroměři dali kafe a udělali menší rozhovor. Probrali jsme, jak to v tomhle oboru chodí, mluvili jsme o jeho začátcích, ale i tom, jak se za ty roky změnili čeští zákazníci a proč staré Avie plné kůží pro fabriky nahradily menší zásilky pro menší dílny.

Pane Rinde, jak jste se vlastně ke kůži dostal? Byla to láska na první pohled, nebo rodinná záležitost?

Ke kůži jsem měl blízko už jako kluk. Můj táta byl spolumajitelem koželužny v Novém Bydžově, takže jsem do toho vplul tak nějak přirozeně. Prošel jsem si tam celou výrobou od píky — od té nejšpinavější práce se surovými kůžemi až po finální úpravy a expedici.

Díky tomu se na kůži nedívám jen jako na položku v ceníku. Vím přesně, co ten materiál obnáší, jak se chová a co potřebuje. Je to řemeslo, které musíte mít navnímané rukama. Jako Prokuri už s tátou nefungujeme jako koželužna ale jako velkooobchod s usněmi, kde díky těmto zkušenostem vím, co si u koželužen pohlídat, na jaké usně se zaměřit a jak to celé nastavit, abychom mohli spolehlivě fungovat i v aktuálním dynamickém světě.

Jaké má Prokuri dnes zaměření a s kým vším v zahraničí spolupracujete?

Zaměřujeme se hlavně na třísločiněné usně. Jsme výhradním zástupcem italského Walpieru ve střední a východní Evropě a máme konsignační sklad pro koželužnu Overlord. Našimi hlavními partnery jsou právě Italové, ale bereme materiály i z Německa, Polska, Turecka nebo Mexika.

Zajímavostí je, že nakupujeme i v koželužnách, které dodávají kůže pro velké světové značky typu Gucci nebo Hermès. Mimochodem jedna z velkých koželužen, odkud bereme, má mezi spolumajiteli koncern LVMH (Louis Vuitton). Ale držíme se při zemi — vnímáme to hlavně jako závazek, abychom dodávali dobrý materiál a dělali svou práci pořádně.

České koželužství si prošlo těžkými časy. Jak dnes vnímáte ostatní dodavatele na trhu?

Nevnímám je jako přímou konkurenci, spíš jako kolegy z oboru. Každý se zaměřujeme na trochu jiný sortiment. My děláme primárně třísločiněné hovězí usně, zatímco jiní se specializují třeba chromočiněné nebo obuvnické kůže. 

Samotná výroba v českých koželužnách po konci Bati a dalších velkých podniků výrazně opadla. Dnes v Česku funguje už jen pár stálic jako koželužna KUMO v Jablůnce na Vsetínsku nebo koželužna Strnad v Solnici. Jsem rád, že spolu dokážeme vycházet a vzájemně se respektovat a doplňovat.

Jak se obchod s usněmi proměnil od doby, kdy jste v oboru začínal?

Obrovsky. Dříve to fungovalo úplně jinak - z obřích fabrik jako třeba z Kozaku Klatovy nebo Elega Třebechovic k nám do Bydžova přijela Avie, závozník naložil 800 až 1 000 metrů kůže a za dva týdny přijel znova pro další várku.

Dnes je trh rozdrobený. Podobní velkoodběratelé prakticky zmizeli a my dnes dodáváme menší množství o to většímu počtu odběratelů — od brašnářů přes sedláře až po výrobce kynologických potřeb. Je to organizačně náročnější, ale trh je díky tomu rozmanitější a nemáme aspoň všechna vejce v jednom košíku.

Vzpomínáte si ještě na naše první setkání, když jsem k vám v roce 2020 těsně před vypuknutím covidu poprvé dorazil jako Kožedělník?

Pamatuji si to velmi dobře. Přijel jste k nám po pár vyměněných mailech a telefonátech. Prohlíželi jsme usně a řešili, co by se z toho dalo vymyslet, aby to pro malinkou dílnu bez většího vybavení dávalo smysl. 

Je až neuvěřitelné, kam se firma Kožedělník od té doby posunula. Dnes patří Kožedělník mezi naše významné odběratele a spolupráce s touto firmou mi dělá velkou radost. Vždy je příjemné sledovat, když se zákazníkovi daří a když se jeho podnikání dál rozvíjí.

Kdybyste si měl vybrat tři materiály, které jsou pro vás srdcovka, které by to byly?

Mám rád kůže s přirozeným, rustikálnějším charakterem, protože od toho přece chci pravou kůži a ne umělou sterilní koženku. Kdybych měl jmenovat tři, tak to budou tyhle:

1. Buttero od Walpieru - naprostá špička zpracování a dnes už absolutní klasika.
2. Pueblo od Badalassiho - úžasně patinovaná kůže s neopakovatelným charakterem
3. Wax od Badalassiho - originální kůže pro volnočasové věci s výraznější strukturou.

Hodně spolupracujete s Itálií. V čem je podle vás italská kůže tak specifická?

Italové mají obrovskou tradici, cit pro detail a trendy. Pokud jde o hovězí usně, jsou na světové špičce. Pro tenhle byznys je ale naprosto klíčová spolehlivost. A ačkoliv to může být ve spojení s pověstnou italskou morálkou překvapující, tak to, na čem se domluvíme, v 90 % případů bez řečí platí. 

Má to i samozřejmě i svoje specifika při plánování. Italové v srpnu na celý měsíc zavřou krám a vezmou si dovolenou, výroba nevýroba. A to samé se děje na Vánoce. 

Když tedy kůže dopředu nenaplánujeme a neobjednáme s dostatečným předstihem ještě před srpnem, tak do Vánoc už z něj u nás nikdo nic nevyrobí.

Jsme my Češi ve výběru kůží jiní než zákazníci v zahraničí?

Rozhodně. Český zákazník je v barvách pořád hodně konzervativní. Němci nebo Poláci už i rádi experimentují a sledují barevné trendy. U nás se držíme raději při zemi a nevybočujeme. Přijede zákazník, hodinu obdivuje celou vzorkovnici krásných pestrých barev... a nakonec stejně odjede s černým nebo hnědým kruponem. Mám vypozorováno, že zhruba 60 procent prodaných usní je v černé barvě.

Na závěr si ještě řekněme něco o údržbě - lidé často řeší, jak se o kůži starat, aby vydržela. Co byste jim doporučil?

Občas si lidé myslí, že kožený výrobek je nezničitelný a nevyžaduje žádnou péči. Ale i o kůži se musíte občas postarat, aby vydržela, nepopraskala a dobře sloužila dlouhé roky.

Rád vzpomínám na dědečka na vesnici. Měl kožené postroje na koně po svém pradědečkovi staré několik generací. Byly přitom stále měkké a plně funkční. Měl totiž jasné pravidlo: „Nejdřív nakrmím koně a hned potom namažu postroje.“ Když dáte kvalitní kůži trochu péče a pravidelně ji budete promazávat třeba balzámem na kůži, bude vám sloužit dlouhá léta.

A co byste popřál všem, kdo kožené věci nosí a používají den co den?

Hlavně to, ať jim výrobky spolehlivě fungují dlouhá léta a dělají jen radost. O tom to celé je.