Poprvé na světovém veletrhu Lineapelle v italském Milánu.
Co se nám osvědčilo a na co si dát pozor?

S kůží dělám od roku 2013. Od jednoho z největších a nejlepších českých dodavatelů vozících kůže z Itálie nakupuju od roku 2020. Ale ještě nikdy jsem nebyl na veletrhu, o kterém všichni významnější hráči z oboru mluvili. Italský veletrh kůží (a všeho okolo ní) jménem Lineapelle se koná v Miláně vždy v únoru a září. My měli už i koupené letenky kdysi v únoru 2022, konkrétně 22. 2. 2022. Štěstím v neštěstí se stalo, že můj parťák musel na poslední chvíli zrušit odlet, a tak jsme zůstali doma. Když pak za 2 dny vypukla na plné obrátky válka na Ukrajině, nebyl jsem tak aspoň 1000 km od rodiny v absolutní nejistotě.

Na další příležitost jsem čekal další 4 roky. Pořád jsem to odkládal a říkal si, že u svého dvorního dodavatele kůží jsem už viděl vše podstatné - má 3 haly plné kůží a i tam je to vždycky parádní zážitek. Letos jsem se ale rozhodl, že v rámci změn v týmu to musíme konečně zkusit. Tohle je článek, jaké to bylo, jak jsem postupoval, co bylo super a co bych udělal příště jinak. Věřím, že vám to pomůže při rozhodování, jestli to má smysl či ne. 

Jaký byl plán

Veletrh Lineapelle trvá 3 dny a Miláno leží 1000 km po silnici z Brna. Doprava připadá v úvahu letecky, nebo autem. Oboje má své pro a proti. Moje myšlenky šly směrem, že pojedeme autem, protože v zimě se nedá skrz nemoci spolehnout na nic a přebookovávat letenky neumím. Jet do Vídně nebo Prahy a řešit pakárnu s dopravou tam a čekáním na místě se mi nechtělo.

Vybrali jsme proto auto, 5 lidí a méně stresu z toho, že může jet náhradník, kdyby někdo onemocněl. Jinak i to letadlo by bylo hratelné a pro 1-2 lidi určitě lepší. Na veletrh RHO Fiera vede z Milánského letiště přímá linka a metro fungovalo na jedničku. V propozicích, mám pocit, byla i doprava zdarma z letiště na veletrh. Ale jasně, jsem konzerva a chtěl jsem se i projet autem přes Alpy :)

Vyrážíme na cestu

Vyrazili jsme v 6:30 z Brna směrem na Vídeň, Graz a Villach. V dnešní době to je celkem pohodinda. Jakmile přežijete naše "nedálnice", najedete v Rakousku na dálnici a až do Milána z ní prakticky nesjedete. Česká dálniční známka je jasná, rakouská se dá koupit online a nepotřebujete speciální příplatkové úseky při této trase (kromě Brennerského úseku). V Itálii se platí na dálnicích mýto, takže při vjezdu si vyberete správnou branku s platbou cash/card, vezmete lístek a při sjezdu zase zaplatíte. My jeli spodní trasu z Villachu, přes Udine až do Milána a vyšlo nás to na cca 40 euro. Jo, je to na poměry dálnic hodně drahý. 

V Rakousku je zajímavé, že většina řidičů oproti ČR dodržuje rychlostní limity a podle urban legends chodí hustý pokuty, takže jsme se inspirovali a tempomat byl v permanenci. V Itálii to je podobné, jen tam používají blinkry podobně často asi jako Češi v BMW. A nájezd za mýtnými branami v Miláně, kdy se z odhadem 12 pruhů stávají 3 bez jakýchkoli semaforů a řízení, mi přišel jak jízda v Maroku. Přitom to bylo vlastně úplně v pohodě :) 

Jinak při jízdě skrz Alpy se můžete těšit na hromadu tunelů, průsmyků a nádherných scenérií. Tedy až do Udine, kdy pojedete furt rovně až do Milána, pouze s občasnou zastávkou na místních Autogrillech - motorestech, které vypadají, jako by na nezbouraných mostech přes dálnici postavili restaurace. 

V Miláně se pak nedoporučuje jezdit blíž k centru kvůli kamerám kontrolujícím vjezd. Bez povolení zase chodí domů vysoké pokuty, takže jsem byl preventivně připodělaný, zaparkoval na parkingu u ubytka na periférii a po veletrhu zase spořádaně odjel. Metro jezdí spolehlivě, rychle a bez potíží. Parking na výstavišti jde, ale podle propozic byl asi za 20 E na den. Metro vyjde na 2,2 E na 90 minut a neřešíte, které z 10 000 parkovacích míst jste si vybrali.

Spánek je potřeba

Je to fest daleko, takže po 12 hodinách jízdy byste byli na veletrhu jako mátohy. Místo ke složení hlavy je proto samozřejmě nutnost. Během tohoto veletrhu probíhá/la v Miláně a v Cortině di Ampezzo Zimní olympiáda. Bylo to znát na více věcech. V okolí veletrhů chodili lidi v dresech, v centru byly osvětlené sportovní svatostánky a ve vítězném oblouku svítil olympijský oheň. No a kromě toho byla spousta ubytek zabraných.

Sehnali jsme přes Booking jedno z posledních volných ubytek 4 zastávky metrem od veletrhů a byla to moc fajn volba. V 16 patrovém paneláku jsme se cítili jako doma :) Jen to tam umí postavit trochu hezčí. Sranda jsou všude rolety na všech oknech a klimatizace. I v zimě jsme měli tak o 5-10 stupňů tepleji jak u nás.

Den D

Veletrhy jsou 3 dny - první dva asi od 8:30 do 18:30, poslední den jen do 16:30. Určitě bych tam nejel až ten poslední den, kdy už toho vystavovatelé mají všichni plné kecky. Největší nátřesk je pochopitelně první den ráno. My vyrazili v 9.00 z baráku a dav nás spolehlivě vedl z poslední stanice metra ke vstupním branám. Na místě musíte projít bezpečnostními rámy v italském ležérním stylu, abyste se dostali do areálu veletrhů, kde vás uvítají prapodivné skleněno-kovové instalace tvořící střechu - tady na vás dýchne to, že jste konečně tady.

Tím se dostáváte na hlavní veletržní pasáž, ze které vedou vstupy do jednotlivých hal a kde si můžete urychlit cestu báječnými rovnými eskalátory - proč chodit po rovině, když můžete po rovince jet na pásu :) U vstupu do každé haly vás čekají turnikety, kde si pípnete registrační QR kód. Registrovat se dá i na míště, ale nejlepší je to v klidu doma (veletrh není pro veřejnost, musíte být živnostník nebo firma).

A jinak Chatgpt měl pravdu ve dvou věcech - hodí se mít s sebou vizitky a taky je dobré si vzít aspoň sako, když jdete na veletrh s módní tematikou v Itálii. To první jsme měli a všichni čučeli na naše kožené vizitky. To druhé moc ne - šli jsme jako v Brně do centra. A někteří Italové na stáncích to vnímali. Na druhou stranu to oddělilo zrno (v pohodě lidi) od plev (snoby). 

Alenka v říši divů

Pokud nejste vyloženě veletržní typ, tak po vstupu do haly na vás dýchne chaos. Máte před sebou 10 hodin otevírací doby a celkem několik set vstavovatelů. Čím začít? Jakou zvolit strategii, aby si toho člověk odnesl co nejvíc? Tohle se pro nás ukázalo jako největší problém. Měli jsme celkem matný cíl - chceme si rozšířit obzory, vycestovat ze zaprděného českého rybníčku a nasát inspiraci. Podívat se na stánky koželužen, s jejichž kůžemi pracujeme. Najít nová kování a segmenty na kabelky a opasky. A podívat se na stroje pro práci s kůží. Až na to poslední to vyšlo. Stroje jsou totiž prý jen v září. 

Výhodou bylo, že díky Olympiádě prý bylo méně návštěvníků, než je obvyklé, a tak tam nebyl takový přetlak lidí. My si nakonec dali plán, že projdeme cik cak celou halu a pak se půjdeme podívat tam, kde nás něco zaujalo. Což nevím, jestli byl dobrý plán, později jsem to dělal tak, že jsem chodil do stánků hned, jak mě něco zaujalo. Možná vám to přijde trochu mimo, ale já jako introvert s ne moc dobrou cizojazykovou výbavou jsem se nejdřív potřeboval trochu otrkat, rozmluvit a ne zapadnout do prvního stánku.

Pomohlo jít tam, kde to znáte, a zavést řeč na to, které kůže používáte a jak jsou super. Koželužníci pak trochu zjihli a byla s nimi příjemná řeč. Dobré je i to, že třeba Italové ani Francouzi úplně anglicky nešprechtí, a tak byly naše jazykové úrovně poměrně symetrické. 

Když je vidět, že máte zájem a nejste jen "holubí letka", tak jsme měli dveře otevřené skoro všude, až na pár fakt snobských stánků, kde měli vyložené "hlídaný" vstup jen pro zvané. Výhodou taky je, že vystavovatelé jsou tam proto, aby dělali byznys. Pokud je vidět, že máte opravdu komerční zájem, tak si odnesete spoustu vzorků, vzorníků a katalogů, ze kterých pak můžete doma čerpat a v klidu promyslet, co objednat. Někde nemají potřebné vzorky na místě, takže si vyměníte kontakty a vzorky (např. látek nebo kování) vám pak pošlou do ČR zpětně. 

Haly s kůžemi tam byly celkem 3. První dvě byly bomba. Všichni vystavují kůže zavěšené vcelku, jednu vedle druhé. Vidíte na jednom místě celé portfolio dané koželužny, takže když od koželužny Walpier znáte pouze kůži Buttero, tak na místě uvidíte i jejich ostatní produkty a hlavně si je můžete osahat a nacítit, v čem se liší. Jak jsou suché nebo proolejované, jestli mění v ohybu barvu, jak mají upravený rub, jestli se dají snadno poškrábat, jak se mění při tření apod. Nevýhodou je, že pak z toho máte hlavu jak pátrací balón a začne se to slévat.

Postupně v tom ale najdete trochu systém. Třeba italské konsorcium asi 17 koželužen se známým logem černé ruky má podobný styl úprav nabízených kůží - většinou to byly třísločiněné kůže v přírodních odstínech s důrazem na to, že působí přirozeně a fakt luxusně. Úplně jiný typ byli velkovýrobci s velkými chromočiněnými kůžemi, které jsou hadrovější, můžou hrát všemi barvami, někdy jsou laminované do metalických barev, s různými homogenními povrchovkami apod. Ty první mi přišly vždy v něčem odlišné a sympatičtější. Velcí hráči s velkými kůžemi jsou asi mimo náš level a je to hodně mainstreamový sport. 

Doplnění živin

Na místě jsou občerstvovačky s moc fajn kávou, čerstvě mačkaným džusem a různým pečivem. Měly by být i restaurace s pastou a pizzou, ale tu, kam jsme šli, nějak zavřeli. Takže my vyrazili ven z areálu s cílem ulovit pizzu. Nakonec jsme skončili v něčem jako místní jídelně asi 15-20 min chůze od veletrhů. Vlastně jsme toho ale nelitovali, protože u "Ristorante da Charly" (https://maps.app.goo.gl/335VbjWA6oyzgCxP6) na nás dýchla ta pravá italská atmosféra.

Grill, pizza a italská "buongiorno, ciaoooo" milá obsluha, co si na nic nehrála. A bohužel neuměla anglicky, takže vždycky vylovila z řad hostů někoho, s kým jsme se domluvili a kdo nás pak i stáhl o peníze. Prostě kolektivní spolupráce :) A taky je super, když změníte prostředí a z veletrhu vypadnete ven, abyste si trochu utřídili myšlenky.

Co se skrývá v dalších halách

Po půlce dne jsme zjistili, že jsme zatím prošli necelé 2 haly a zbývají další 4. Celkem tam totiž byly 3 haly s kůžemi, 1 hala s textíliemi a 2 haly s doplňky, kováním, obalovým materiálem apod. Ukázalo se, že první dvě haly s kůžemi byly nejzajímavější. Přišlo mi, že do té třetí kožohaly umístili tak trochu okrajové koželužny, nebo spíš ty z jiných míst světa. Turecko, Španělsko, Portugalsko, Čína, Indie, Pákistán nebo třeba Bangladéš.

Všechno hodně podobné, i stánky méně honosné a načančané, vystavující víc znuděnejší (až na některé Číňany, kteří na nás i mávali. Zastavoval jsem alespoň u jednoho tureckého stánku, kde se daly najít hezké kůže, ač s tím vědomím, že to je levnější typ kůží, ten chromočiněný. Na druhou stranu, některé byly opravdu hezké a stály polovinu toho, co italské třísločiněné prémiovky. Na entry modely našich výrobků, kde je enormní tlak na cenu a kde jsou velké plochy kůže, by to mohlo dávat smysl a asi tomu zkusím dát šanci. 

Ze třetí haly byla nejzajímavější koželužna Horween z USA, která vystavovala na stánku s nějakými Brity. Kůže na jejich stánku byly hodně olejované, na povrchu voskované a působily blíž těm italským, ale tak nějak víc rustikálně, dřevorubecky. Parádní materiály, ze kterých jsme si odnesli nějaké vzorky a rád bych něco zkusil. No a protože tam mají dost koní, a ti koně někdy pojdou, tak měli i dost koňských kůží. Tenší, hodně pevné, ale působily strašně patinovatě až sešle, takže se nedivím tomu, že je dodávali k výrobě kostýmů do seriálu House of Dragon. Koníky ale nechám seriálům, tohle už můj šálek čaje nebyl. 

Jinak v každé hale taky byla tak zvaná "trend zóna" se zákazem focení. Asi jsem ale hodně konzerva a jestli ty vystavované vzorky budou někdy trendem, tak do Česka to asi nedorazí :) Kůže, která třeba vypadala i působila úplně jako riflovina, patřila mezi ty méně odvážné. Hodně se ale do vzorků promítala zelená barva. Viděli jsme ale i kotel různých potištěných kůží, metalické kůže s různými vzory i na fialovo nebo zeleno obarvené kravské kůže s chlupem. 

Ostatní haly

Pokud bych dělal boty, byl bych ze dvojhalí "accessories" unešen. Bohužel jsem nevyrobil ani pantofle a tím pádem pro mě většina stánků nebyla zajímavá. Prošel jsem si několik vystavovatelů kování, třeba francouzský Idam je super, už jsme od nich brali a cíleně jsem tam vybíral nějaké nové opaskové přezky na nové řady našich dámských opasků.

Ohledně kování na brašny ale to byla vlastně celkem bída, všechno podobné, většinou totální cingrlátka a serepetičky úplně mimo náš čistý design. Tady už bylo taky víc asiatů a v podstatě tam byla nabídka toho, co najdete na Alibabě. Zajímavé kování mělo třeba italské MMC Colombo, které vyrábí krásné zámky na luxusní tašky. Zrovna tam jsem si ale připadal jako na ignore listu. YKK (vyrábí zipy, druky a další kování) mělo zase veliký stánek a hezké věci. Uvidíme, jestli tam nezkusíme nějaké novinky. 

V tomhle případě jsme byli trochu zklamaní, protože jsme špatně pochopili, že tady nemají žádné stroje - což byl jedním s cílů, co bych rád viděl. Nevýhodou toho, když jste samouk v oldschool oboru, jakým je brašnařina, je, že nemáte kde čerpat informace. Buď můžete u někoho pracovat (to už asi nemůžu), nebo se vyučit (není kde), nebo jít pátrat na vlastní pěst (třeba na veletrh nebo ke konkurenci), abyste vůbec věděli, jaké stroje existují a co máte hledat. Tady to bylo nula bodů, holt kdybychom moc toužili, tak musíme v září, kdy prý jsou i stroje.

Veganská kůže??

V poslední hale jsem musel trochu přehodnotit svoje názory. Alespoň částečně. Jedna věc totiž je, že kůže obecně je skvělý a velmi udržitelný materiál. Dokud se bude jíst maso, bude vznikat odpad v podobě kůží a je super, že ho koželužny ještě umí zpracovat do tak nádherného, příjemného a trvanlivého materiálu. A dokud bude kůže, budeme vyrábět i my. 

Pak jsou ale lidi, kteří prostě kůži nechtějí. Možná by nešli ke Kožedělníkovi pro nekoženou věc. Ale kdo jsem já, abych soudil důvody. A tak jsem se chtěl podívat, jestli tady nebudou mít materiál, který bude kůži co nejbližší a nebude to převlečená ropa. A možná jsem našel. Jedna věc je, že dneska už existují materiály, co nejsou taková ta sprostá koženka - tkaná textilie a na tom vrstva polyuretanu, co se pak vydrolí.

V téhle hale jsme vitěli pestrou směsici materiálů, z nichž některé vypadaly i schopně. Často byly tvořené v podobě mikrovlákna, které bylo krásně jemné a vypadalo třeba jako semiš nebo velur. Jeden takový materiál mám vyhlédnutý na vnitřek obalů na notebooky a pokud to klapne, bude to pecka - zvenku nádherná kůže, zevnitř tohle jemné mikrovlákno. 

Jako zjevení byl ale jeden americký stánek, který prý spolupracuje s tradičními koželužnami a zpracovávají zajímavou směs materiálů do umělé kůže, která ale působila dost podobně, jako některé chromočiněné kůže od klasických výrobců. Cena není nejnižší, takže to není o cenové úspoře, plus zatím dodávají z USA, kde podmínky záleží na tom, jak se "někdo" zrovna vyspal. Ale pracují na evropském zastoupení a kdoví, jestli se časem nebudem muset částečně přeorientovat i tímhle směrem. Nechci se zavírat do konzervy a koukat skrz prsty na vše nové. Uvidíme. Určitě to ale chci otestovat. 

Ve víru velkoměsta

Zaručuju vám, že po dvou dnech na trzích budete mít plnou palici myšlenek a všechny ty kůže a věci se začnou slévat v jedno. V tu chvíli je super sbalit všechny vzorky (s poznámkami, podmínkami, kontakty apod., jinak vám to k ničemu nebude) a vyrazit někam ven. Výhoda Milána je, že v centru je fura hezkých věcí a že metrem tam jste celkem rychle. 

My zamířili, asi jako každý, co samotného centra na náměstí se známou Katedrálou. Hned vedle je i obchodní pasáž plná obchodů, kde vám otevřou dveře a individuálně se vám budou věnovat. Prada, Fendi, Gucci a další.. nákupní galerie je to vlastně moc hezká, ale odvahu jít jako "brňáci" do podobného typu obchodů jsme nenašli. Škoda, mohli jsme si prohlédnout střihy :)

Každopádně kousek dál najdete třeba velký park, vítězný oblouk, kde toho času hořel olympijský oheň s videomappingem. My toho pak už měli po 20 tis. krocích dva dny po sobě celkem dost, tak jsme zašli nostalgicky do místního Carrefouru (tu ještě existuje) a nakoupili potravinové suvenýry.

Hurá domů

Teď to už tak obšírně popisovat nebudu. Snad jen, že jsme to tentokráte vzali směrem na Lago di Garda a přes Dolomity do Innsbrucku, na skok do Německa a pak přes Salzburg a Vídeň domů. Musím říct, že tahle cesta byla o několik hodin delší, ale úplně nádherná.

Jízda podel gardského nemoře, dole hlubokými údolími mezi horami i výletem nahoru do horského průsmyku stála rozhodně za ten příjezd domů v jednu v noci. Výhodou je i to, že ušetříte za italské mýto, jen příplatíte za průjezd Brennerským průsmykem a pak budete usínat na rakouské dálnici, kde zapomněli zvednotu rychlost nad 100 kmh. 

Doporučení na závěr

Má smysl jet na Lineapelle? Rozhodně ano. Ale chce to systém. Chodit okolo stánků a koukat, to nedává moc smysl za ty 2 dny strávené na cestě. Takže musíte si říct, proč tam jedete a to chtít zjistit. Já byl třeba první den úplně vyjukaný a prošel si stánky známých koželužen a tam jsem nabíral vzorky novinek, abych měl v budoucnu na výběr.

Druhý den jsem si řekl, že chci najít konkrétní materiály na konkrétní výrobky, které bychom chtěli dělat a které se od stolu špatně shání. Třeba podšívky, mikrovlákna i ty veganské kůže z fotky nemáte šanci poznat. Musíte to osahat, nacítit a zjistit podmínky. V tu chvíli jsem měl jasný cíl a procházel stánky, které by mi v tom mohly pomoct. Není to asi nic objevného, ale běžné chování na veletrhu. Já ale na žádném v zahraničí vlastně nebyl, takže jsem objevil Ameriku :) 

Úplná pecka to musí být pro někoho, kdo je mírně pokročilý, nemá zmapované dodavatele a má plán na výrobky, které by chtěl vyrábět. V takovém případě si jste schopni najít dodavatele všeho od kůže, přes podšívky až po kování a lepení a odjíždíte s tím, že dodavatele máte vyřešené. Být tam i ty stroje, tak by to byla bomba. 

Celkově vzato to bylo z mého pohledu super i tak. Jeli jsme ve fajn partě kolegů, měli to ve výsledku jako týmbuilding, sehnali dodavatele na věci, kde jsme tápali, a nacítili mapu. A já mám jen teď dilema, kterých pár kůží zkusím objednat na limitky, aby se nám do rukou dostaly zase nějaké nové materiály, které nejsou u nás běžně k dostání. 

A tady máte na závěr galerku všech mobilofotek z výletu.